Jsou to biče, které tvoří pár, pro práskání oběma rukama současně, v každé ruce s jedním bičem. Základní požadavek na ně je, aby byly stejné. Ideální stav, kdyby jsou opravdu stejné, lze dosáhnout pouze teoreticky. Prakticky se snažíme, aby si byly co nejvíc podobné, a to délkou, typem a hlavně vyvážením. Jde o ruční práci, kdy je každý kus originál. Originál je však vždy jen jeden, nikdy nemůžou být dva. V praxi se tyto biče vyrábí současně. Tak, že se uplete kousek jednoho, a pak kousek druhého a tak dále. Tím se dosáhne toho, že všechny přechody z většího na menší počet řemínků zápletu jsou ve stejných místech, a že kuželovitost je stejná a tím pádem i vyvážení. Biče jsou si tak velmi podobné a při práskání v nich necítíte rozdíl.
Velmi špatně se dvojručně práská s biči, když každý z nich má jinou reakční dobu. Dobu než se napne a práskne. Jsou to sice zlomky vteřiny, ale jsou poznat. Je možné práskat obouruč i s různě dlouhými biči a i s velkým rozdílem v délce. Při tomto práskání děláte s každým bičem úplně něco jiného – jiný prásk, ale to už je vyšší dívčí. Tento způsob dělá jen pár machrů, tím pár myslím pár machrů na světě. My se raději vraťme k práskání párovými biči. Pokud se tomuto chcete věnovat, žádejte při koupi dva párové biče, nikoliv dva stejné biče. Úplně nejhorší varianta, se kterou se setkávám, je, že si zákazník koupí jeden bič s tím, že až se s ním naučí, nechá si k němu udělat druhý stejný pro párové práskání. Tímto způsobem získáte jeden nový bič a jeden starší. Jeden více rozhýbaný a druhý méně a při ovládání v nich bude takový rozdíl, jako by jeden byl o půl metru delší. Něco vám s nimi půjde a některé prásky s velkými nároky na přesnou synchronizaci prostě neuděláte. Takže nešetřete a pokud se dostanete tak daleko, že uvažujete o párovém práskání, kupte si párové biče.
